Ztráty a nálezy

 Ztráty a nálezy                                                                 

Autor: Brooke Davisová
Počet stran: 272
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Mladá fronta

Anotace: Millie je sedmiletá holčička se zrzavými kudrnami a červenými gumáky. Vede si seznam mrtvých tvorů, na němž kromě pavouka a sousedovic kočky figuruje také tatínek. Jednoho dne ji ovšem maminka zanechá samotnou v obchodním domě pod stojanem s obrovitánskými spoďárami a už se nevrátí. Agatha nevyšla od smrti manžela z domu. Prázdnotu ve svém životě vyplňuje pořváváním po kolemjdoucích, sledováním televize a přesným denním rozvrhem. Písař Karl se najednou ocitne v domově důchodců. V náhlém radostném popudu však zatouží znovu žít a uprchne. Náhoda svede tyto tři dohromady. Společně se vydávají na cestu přes půlku Austrálie, aby našli Milliinu maminku a v konečném důsledku zjistili, že i mladí mohou být moudří, že stáří nerovná se smrt a že klíčem ke šťastnému životu může být i občasné porušení pravidel. Tento okouzlující příběh čtenáře rozpláče i rozesměje a přesvědčí je o tom, že nikdy není pozdě svůj život od základů změnit. Autorka získala ocenění Australian Book Industry Awards v kategoriích Nejlepší próza roku a Objev roku.



Moje recenze:  Knížka mě zaujala obalem - svou krásnou modrou barvou. Obal je nezaměnitelný, Ztráty a nálezy se nedají splést s nějakou jinou knihou.

Hlavní postavy jsou úplně jiné, ale ve skutečnosti stejné - i když se to na první pohled nezdá. Malá holčička Millie, negativní Agatha a Karl, který se ztrácí sám v sobě - líbí se mi výběr postav. Knihy už jsou přesycené hlavními hrdinkami co zjistí, že mají nějaké zvláštní schopnosti. Matku Millie jsem nesnášela od první chvíle, kdy ji odložila v nákupním centru. Agathu jsem si zamilovala hned. ,, Moc velké uši!" ,,Oči moc daleko od sebe!" ,,Velký nos!" ,,Příliš mnoho bižuterie!" ,,Málo vlasů!"

Příběh se odehrává v Austrálii, musím zatleskat, protože jsem už dlouho nečetla nic, co by se odehrávalo na červeném písku :D. Příběh je nedokončený, takže nás nutí zamyslet se. -spoiler- Millie nakonec sebevraždu nespáchá.

Myslím, že se hodně lidem tato kniha líbit nebude - kvůli divnému jinému stylu psaní a přirovnávání ke Stoletému staříkovi, či kvůli závěrečné eseji. Já bych si ji ale klidně přečetla ještě stokrát, protože tahle knížka vyjadřuje moje životní přesvědčení: snažit se hledat krásu v lidech kolem nás a v okamžicích, které prožíváme. Kdybych někdy napsala knihu, tak by vypadala jako tato.

Nádherný, citlivý, lidský a originální příběh.

Boží, boží, boží^^ Škoda že nemám světlejší oči, aby to ladilo :D. Třeba v příštím životě.